12-14 / 08 / 23

9:10
R: Lou má prokletý budík.
Díky tomu aspoň už ví, že od dveří to má na Praha-Kačerov 12min spěšný chůze. Pochybovačům (james a petra) nechávám informace o spanilé trase a vyrážíme v duetu.

Vláček se dere mezi skalisky a dává tak na odiv zýáblesky svý historie. Jaký to muselo bejt když se dráha stavěla..a jak parádní byly osady, než je omítli, korunovali anténama a postavili kolem nich bazéne? Cejtim zodpovědnost vůči sobě takovou původní parádu a romantiku hledat – a budovat.

11:03

Malá Hraštice – sedáme do hospody na rozcestí u malý kapličky. Je vtipně obehnaná páskou kvůli rekonstrukci silnice, která se jí ale naprosto nedotýká.

(…)

L: Dveře kapličky se náhle samovolně otevřely. Byla jsem toho svědkem z lavičky hospody Pod kapličkou! Znamení? Nevíme jaké.

14:00
R: Nový Knín na mě víc a víc dejchá pocitem domova. Zastavujeme se u Sokola, U Mašků dáváme kafíčko a se sympatickejma lokálama povídáme o místní akci KOLÁŽO PLÁŽO, kterou bychom tu bývali byli potkali, kdybychom šli minulý týden dle původního plánu. Prej analogový fotky a vinyl DJs, prej máme přijít příští rok. Proč ne?

U piva U Mikulášků probíráme genealogii našich rodů a rozebíráme otázku, jak těžký muselo bejt bojovat za myšlenku za dob Štefánika, legionářů a jak dnes.…dneska ani nevim za jakou myšlenku bojovat. Snad jen za pospolitost – to je ale úplně jinej boj.

Neodoláváme zdejšímu Muzeu Zlata.

15:20

L: Zhulený “jak debil” konverzujeme na mýtince se strakapoudem.
Ale fakt! Bez keců, čestný trampský!
(“Samý krásný maminy, nafukovací kry” /// “Nejsi na tom tak špatně, pořád jsme tady my”)

R: Ve stoupáku hned za láckou u chajdy za týpýčkem před Pouštěma jsou parádní pevný lísky. Nacházíme v nich nové hole.

Zastavujem se na čumplace nad Pouštěma, který si už vysloužily značku v mapě z minula s Vojtou. No tady to fakt chce postavit outpost! Úzasná stanice, ne-li oáza, na hedvábný stezce údolím hadí řeky.

*Lucku chytaj za brodem přes HŘ u Pouští flashbacky na dětství*

17

Na Osadě někdo byl..někdo příčinlivý. Úhledně nařezaná polínka doplňuje kladina s vysekaným sezením u ohně a spěšné ležení nedaleko našeho. Kdo to byl? Před čím prchal? Bez cancáku víme hovno! 

R: Největší problém všech otázek je jejich vymezení (se). Až příliš často se pro účely vyřešení nějakýho problému daná věc izoluje do “vlastní kategorie” a tím se problém specifikuje a prohlubuje – dává se mu už věčná pozornost.

/// Je radost mít tolik kapes, a pak v nich všechno hledat, hledání je med, med jak ten pes

V 15:03 Pod metodickým dohledem sokolnice a Tyršovy zaslíbenkyně vzniká na osadě hrazda – dublující jako sušák na spacáky. Dosahujeme tak zásadního milníku.

L: Jako vyslankyně Tyršovské župy je mi ctí, že mohu být u slavnostního pověšení první hrazdy a vzniku osadního cvičiště.

Jako psanci s rangery v patách prcháme kolem Čapkovy vily k česko-mexické hranici. V pueblu přijímáme Staropramen jako správní gringos a přežíráme se místní kuchyní a zapíjíme pár tequilami – tady v zemi třetího světa na to máme.