30/12/2023 – 1/1/2024 expaní Lovcová, Lovec a Trekker

Lovec s Petrou a já se svejma houbama jsme se rozhodli, že vyrazíme oslavit přelom roku na Křivoklátsko, do Lánské obory a výlet zakončíme s dalšími kamarády u Jamese na jeho haciendě v Sýkořících.

Jako správní trampové jsme vyrazili autem do Zbečna, kde jsme doplnili poslední zásoby na následující dva dny a počítali s tím, že pokud bude bůh s námi, tak se k autu za dva dny zase vrátíme pro silvestrovský proviant. Z Coopu jsme šli na vlak, odkud jsme dojeli motoráčkem do Městečka u Křivoklátu, kde jsme byli baveni notnou dávkou nevkusu a kulturního a politického bizáru.

Poté, co jsme opustili Malou Stranu, nás čekala klidná procházka bahnem (ať už tím v našich duších, nebo tím pod nohama). Zdrženi pátráním po Lovcově brašničce s prachama a cigárama jsme po zelené došli až na vrch Mečná, kde jsme se utábořili. Ještě než jsme rozdělali oheň, tak jsme se vydali na blízký pomník věnvaný českému odbojáři a parašutistovi A. Mikšovi, který zde padl v přestřelce s náckama za druhý světový.

Vědomi si své nicotnosti uprostřed lesů pod hvězdnou oblohou jsme si rozdělali oheň, povídali si a uživali si sounáležitosti, klidu a mrazu.
Hned jak jsme ráno rozlámali zmrzlou jinovatku kolem úst, udělali si kafe, potrápili se hrou v hod vrhacími noži se zmrzlýma rukama a pak jsme vyrazili směrem k Lánské oboře.

Cestou se začalo příjemně vyčasovat a my jsme si postupně odvslekli veškeré podvlíkačky, kulichy a samozřejmě jsme si také lehce nakapali nějaké té magie. Po přelezení plotu do obory jsme začali sestupova k toku Klíčavy, který zde vtéká do stejnojmené vodní nádrže. Celou dobu jsem doufal, že bychom zde mohli potkat nějakou tu “divou” zvěř a to se nám nakonec poštěstilo měrou vrchovatou. Viděli jsme hned několikahlavé stádo jelenů a laní, nespočet daňků a srn (živých i v rozkladu) a nakonec i to prase, kterým jsem tentokrát nebyl já, ani Lovec.

Procházka v liduprázdné oboře a po levém břehu Klíčavské nádrže byla opravdu něčím zvláštním, nikde nikdo, ticho a klid. Viděli jsme tu, jak se dá dělat život a taky, jak by se život dělat neměl, neboť jsme prošli kolem realizací hned několika zakázek pro kámoše Vráti Mynáře, ještě z věků vlády Pána z Ovaru.

Na hrázi na nás čekal náš večerní hostitel a samotář na slovo vzatej – James. Na večer se připojil ještě Jegor a krátce taky Negr se svou psicí a paní, takže bylo o zábavu a témata postaráno.
Když nás začal oheň v krbu a obžérství nudit, tak jsme přiložili trochu substance K a občas taky substance K pro oživení a bylo nám fakt fajn. Na půlnoc jsme se šli podívat na vyhlídku nad Berounkou, kde jsme si zastříleli z Lovcovi bambitky a pak se dívali na čínskou produkci pyrotechniky všude kolem.
V pokročilých hodinách, když zrovna Lovec s Petrou nepořádali šermířskej souboj s bajonety, kdy L. málem přišel o oko, jsme si užívali pouze praskání ohně, poslech skvělý muziky a zírání do plamenů, který nás všechny jednou pozřou. Bylo fajn.