28/07/2024

A pane vedoucí, vy někam jedete? Jo, páteční odpolední směna si říká o večerní výpravu na osadu, takže jsem si vzal do práce kanady (abych jim ukázal, kdo je šéf, heh). Stihl jsem dorazit do Mexika tak akorát na poslední pivo, paní hostinská měla skoro prázdno, takže jsme si chvíli povídali – no, už ty naše ksichty zná, všechno jí bylo jasný. Ani mě nemusela přemlouvat na panáka na cestu, vlastně si říkám, že jsem ani nemusel tak spěchat ale co už, tramping je víc než ženský.

Cestu znám už poslepu, užíval jsem si noční krajinu, která utíkala velmi rychle, tak moc jsem se těšil na kamarády. Klesal jsem z louky k osadě a mezi stromy už prosvítal oheň, je to dobrý, ještě nespí. Akorát že vůbec, chrápání mi dalo jasně najevo, že dneska už nic nebude (eh, mohl jsem bejt v tom Pueblu dýl, no). Chvíli jsem koukal do ohně a pak jsem usnul.

Ráno jsme dlouho nečekali a pustili se do práce. Stavět most, to není sranda, to chce odborníky a my máme toho nejlepšího. Popis samotné realizace nechám na někom povolanějším, jako náčelník jsem pouze předstíral stavební dohled.

Hele ženijní divize hadr, most stál a měli jsme fakt velkou radost. A žízeň. Při takový dřině by jeden mohl pít ve dvou hospodách, takže Mexiko byla jasná volba.

Hlavní stavbyvedoucí se výpravy ze zdravotních důvodu zdržel, takže byl pověřen hlídáním a my ostatní jsme slepě následovali žízeň.

V Mexiku jsme zastihli vášnivou schůzi místních ochotníků, která nejdřív vyvolávala smích ale nakonec to byl takovej cringe, až mi jich bylo líto. No nic, naši pozornost přitahovala blížící se bouřka a musel jsem rozhodnut, zda zůstat či to projít zpátky domů. Nebudu dlouho napínat, všem je vám jasný jaký jsem vydal rozkaz. Udržet se v Pueblu, dokud to půjde. Přesunuli jsme se dovnitř a začali hrát karetní hru, kde pravidla vyžadovala kombinované studium analytické fenomenologie a jaderné fyziky zároveň. Fakt jsem to nepobral a házel karty jen tak.

Nutno dodat, že celý den, strávený ve společnosti polonahých můžu si vybral daň a začali jsme navazovat trampské přátelství s paní vrchní, aniž by nás rozhodila přítomnost jejího manžela. Ehm, nemá cenu zabíhat do detailů, jen už byl opravdu rád, když se mu podařilo nás nakonec vyhodit do noci…

Po cestě zpět jsme potkali zvířátko, které trochu rozproudilo debatu o jeho druhu ale vzhledem k počtu zkrocených mustangů v restauraci, to bylo stejně jedno si myslím. Spíš jsme byli zvědaví, kterak naše věci přečkali tu bouřku.

Pája však nezklamal. Ochotně všechno schoval a přikryl a my tak mohli prožít krásnou noc v suchu našich spacáku, hamak a žďáráků.

Ráno jsme posnidali, ještě naposled se pokochali tou krásou stavby a jelo se domů.

Sukces na všech frontách.

Ahoj!