30. 4. – 2. 5. 2025

Náčelník + Lovec = VSL

Středa půl desáté večer nádraží Vršovice – potkávám se s Lovcem, který jen tak tak dorazil na vlak noční tmou vstříc ohňům oslavující čarodějnou noc. Po odjezdu z Vraného jsme ve vlaku téměř sami, Lovec vytahuje kytaru a houpavým tempem regionovy zní teskné písně nás trampů…

V Mokrovratech vystupujeme okolo půlnoci a míříme přímo na fotbalové hřiště, kde čekáme nějaký ten táborák a pivo. Zábava je tu v plném proudu, vítají nás “lehce” opilé hlasy místních dožadujících se abychom teda něco zahráli, když už jsme ti vandráci. Snažíme se vysvětlit, že jsme malinko jiný druh trampů, takže se hovor ubírá směrem, kterým směrem máme namířeno. Než bych stačil říct svou oblíbenou výmluvu na tuto záludnou otázku, Lovec propálí místo našeho putování a to nikomu jinému, než samotnému lesákovi, který je znám jako odvěký nepřítel všech lesních dobrodruhů. “Takže chlapi dneska bez ohně, jasný?” Dostáváme ponaučení jak školáci, kteří poprvé zjistili, co všechno se dá dělat se sirkami… Místní už jsou jako dělo a připravují trestnou výpravu motorovými vozidly do Staré Huti aby ukradli místním májku. Ano, vzpomněl jsem si na dětská léta trávená na vesnici, kde tento obyčej byl oblíbenou kratochvíli. Na vše dohlíží za pípou paní starostka, která nám točí pivo na cestu a my vyrážíme do tmy.

Cestu známe poslepu, ne nadarmo jsme slepýši (tenhle vtip se neomrzí). Rozhodl jsem, že půjdeme přes měsíční vyhlídku, protože to je prostě povinnost. Zde si dáváme noční svačinku, ležíme na lavičkách. Sledujeme hvězdnou oblohu (a živíme trampský zákon v nás). Lovec mi vypráví o hvězdách na Sahaře… Romantika hadr, zkrocená hora a tak, znáš to…

Na osadu jsme dorazili mezi třetí a čtvrtou ranní, na lesáka z vysoka serem a děláme oheň, přeci jen není nejtepleji.

Druhého dne po troše toho uklidňujícího bloumání mi Lovec ukazuje klenot, přidružený trucplatz “Blackjack & děvky”. Nádhera, už se těším, až mě všichni naserete a já si odejdu být sám. Musím prozkoumat okolí a tak se na chvíli rozdělujeme. Já se toulám okolím a Lovec, jehož budovatelská touha nedokáže chvíli spát, staví v ocásku sprchu. Ano, máme pravou lesní sprchu, čumíte co?

Pak už je jen taková ta naše osadní klasika, večeře (nikdy se tak vydatně nenajíme jako tady), poslední cigárko a jdeme spát.

Cestou zpátky autobusem už jenom zmíním dvojici notně posilněných lesních brigádníků, kteří nastoupili ve vesnici Buš (ano, modří už vědí, že tam vznikl Bushcraft) a jejich hlášky plus pády mezi cestující zpestřili trochu trpký návrat do reality všedních dnů.

Tak zase příště, ahoj!