20.-22.06.2025 Všechny fotky a videa zde

Je vrchol léta a mě směrem k Novému Knínu veze Medy svým kočárem. Po cestě sdílíme úvodní salvu vývojů v našich životech, více či více závažné, všelijaké. Nový Knín svými nohami kreslí písmeno V a nabízí svůj blahobyt bez úskalí. Sypeme dukáty Štěpánovi, když nás dochází negr ve svém typickém setupu s Poppynou, s mikrobatůžkem a zhoubovanej. Vyrazil nám v ústrety od svýho báwa, parklýho někde u Pouští, aby to neměl bez zábavy.
“Jsem si dal mikro. a za hodinu jen čumim ne, jak se vlněj ty stromy, Poppyna se na mě podívá a řekne ‘to nebylo žádný mikro, Martine!”

Před sv. Marií u Lurd zakládáme i my pár houbiček a těšíme se na pochod kvetoucí krajinou. 20 pekelnejch minut jsme se postupně všichni snažili rozmotat ohradník zamotanej do mýho batohu způsobem porušující Euklidovu geometrii. Dodnes je to pro mě svatojánským mystériem. Zajímavou výzvou v přechodu louky plné krav byl i nasranej býk uprostřed cesty; další ze situací, kdy člověk neví jakej je protokol postupu. Inu obešli jsme jej, dobrý.

Opravdu plná cesta. S výhledy, se sdílením rozchodových okolností různých zúčastněných, s léčivým tichem. Večer patřil psímu seznamování, božskejm burgerům a vínu. Burgery šly dobře; psi se seznámili taky OK, jen ta Olga mě trochu šla po krku “haha pes tvý bejvalky tě nemá rád, to je ale náhoda,” vysmívá se Vlčí Strážce. OIga korunuje večer ukradením celý hlavy vymazlený šunky.

Druhej den nás někteří opouští, ale nezastavuje nás to před úkolem vrátit na své místo most!

To co nás v tomto úkolu zastavuje je totiž lenost. I tu ale překonáváme a těžké mostní pilíře nakonec končí tam kde mají. Tedy až poté, co Sváča odborně posuzuje a upravuje mostní plány, aby mohla se vším klidem dát na stavební plán své kulaté razítko.

Most přátelství tak zase stojí, abychom se na něm mohla bezstarostně skvět naše okoupaná těla. Tím se otevírá letní sezóna vandrů a cest. “Co vše nás ještě čeká, než přijde Výroční Voheň na podzim,” přemítám, když mi vítr větrá znavený úd z okna vlaku.