16-17/ 06/ 23 Z Nového Knína na kemp.

Celej den se honěj mraky. U Hadí řeky tomu není jinak.

V jeskyni u Marie jsme doložili LAD do kotle.
Už cejtíme, jak vyměňujeme jemnou motoriku za úsměv na obličeji.

Jóóó Hadí řeka, kolik už musela napsat příběhů.

Koukáme na tupé ovce, jak moknou; a jsme v tom s nimi. 

Vojta by furt žral, já taky.

“Jak by to asi vypadalo, kdybych domu přivedl ukázat takovou holku, s piercingem v bradě, rodičům?” přemítá Vojta, zatímco realita je taková, že místo ženský mámě táhne dát k svátku dvojvinyl Vládi Mišíka (kterej kdo ví, jestli už neni v tom báglu dávno na hadry).

Pruty jsme nabrali u Běty na Châteaux Neve – naději pro budoucí vrbový háje a s představou tuřných výtěžků stavebního materiálu i Richardovy permakulturní píchy šlapeme za zvuku hromů dál proti proudu. Zmoklí jsme tak akorát. 

Po stezce do kopců naproti Pouštím objevujeme nádhernou vyhlídku – tábor by tu byl teda jedna báseň! Třeba její vers ještě někdy zazní! Přidáváme tečku do mapy. (měli bychom udělat legendu jak označovat potenciální/existující tábořitě do map – z tohohle bude zachvíli bordel).

Ty vrbový tyče jakobychom nesli promočenou krajinou k cíli jak nějakou pochodeň. Prší pro ně?

Před Modrym květem Vojta v paďourskejch šortkách rage-quituje kopřivovej porost. Snaží se mu nadběhnout suťovištěm a já vůl ho následuju – mimochodem nad bejvalym květem je čedičovej jemnej štěrk, jak šupinky, stejně jako placatý šutry – dalo by se nabrat na ohniště, který by se tím dalo podsadit vejš, podobně jako na Měsíční vyhlídce a vyskládat zespoda placatcema, který by odrážely teplo hore.

Konečně přicházíme domů. Béda (Sargoth) všechno uhlídal – je to tady tak, jak to bylo opuštěno. To je stejně frajer. 

Z Vojty průběžně padaj verše jak když to na něj přijde: “Řeka Hadí, tam se hezky kadí”

Má totiž jasno, co je nejdůležitější postavit. Čím člověk vyjádří nejvíc svoji chuť zůstat – musí mít kde zatrůnit. Béda všemu nečině přihlíží a je z něj cejtit, že je rád, že se může zas pobavit nějakejma hovadama po těch dvou tejdnech ticha a blbejch srnek.

Kopali, káceli a vázali jsme do tmy, ale dílo je nakonec dokonáno. Snad bude latrína (tzv. shit-log) dobře použitelná, protože jinak budem nasraný. Pokroku taky dostála hráz, kde se šikly drny z výkopu jak shit-logu, tak ze sázení vrb. Ty našly místo na opačnym břehu Hadovky do klastrů po třech-čtyřech; celkem 10 kousků. 

Strašně jsme se přežrali – proč jsme brali tolik žrádla? Aspoň zbylo Bédovi na desátek za hlídání od zmrdskejch sil.

S večerem z Vojtova střeva plynou další verše:

Zároveň nutno dodat “Řeka hadí, dobré je, Když pivo se chladí” (ano,..na pivo jsme zapomněli). To tenhle zápisník ani netušil, jakej shit ho z jeho pera čeká druhej den.

Ráno.

První hovno osady za zvuku vuvuzel – vypráví Vojta Tomášek

Včerejší odpoledne a večer, který jsme zasvětili především stavbě Shitting Log System™ latríně si pro nás na dnešek zákonitě musel připravit mnoho otázek; které v jitru dostávají punc urgentnosti. Jsou to předvším:

1. Kdo bude první vysraný?
2. Vydrží pod ním log uvázaný provazníky, kteří by se stěží dokázali oběsit, natož řádně upevnit kládu nad vykopanou propastí, z které se některé živiny už nikdy nevrátí? Nebo budeme nasraný, ánžto budem posraný?
3. V poslední řadě pak – jaké bude místo dopadu? Jak hlasitý bude samotný dopad a jak oslava okřídlených fanoušků? 

Ráno začalo úspěchy na všech frontách… konstrukce přístřešku bez úhonu ustála naprosto klidnou noc, zima nebyla, kafe success, brambory s cibulí a sýrem v alobalu napospas nechané nočním řeřavým uhlíkům – magnifique. I ta hráz furt drží a plní sa! Zbývá si jen představit kořínky vrb, jak po kus poporostly.

A pak přineslo líné ráno všechny 3 důležité odpovědi:

1. Já. Vojta. Přesně 17.6. 2023 v 10:19 SEČ jsem ten první kabel položil.
2. Příjemné posezení se sluncem v zádech. Nová, ráno vylepšená, kláda pod nohama zajišťuje perfektní úhel v kolenou i ve štřevech – hodnotím jako velmi příjemné a prakticky bez práce, bez tlaku.

Uznávám, opěrátko by pro méně vyvážené jedince asi chtělo

3. Jak naznačují řádky výše – úspěch se dostavil; byť je pravda že zásah byl zaznamenán na přední stranu dopadiště. Plesknutí odpovídalo podmínkám přežraný večeře.

Pořádný ovace, vuvuzely všech místních sosákovitých fans doprovodily vytírání nesmírným jásotem, které utlo až zahrnutí 1.osadního hovna trochou jílovité plsti, jež celému dílu dodala důstojný aromatický odstup a zajistila čerstvý zážitek pro všechny, jež přijdou po mně.

Hodnotím 8/10.

Na místě (viz foto) necháváme KPZ osadovou krabičku s následujícím obsahem:

Těšíme se, až místo zas obohatíme o další výtvory nejen na latríně.